NVA- SAPÉŘI

Bojoví ženisté NVA – Sapéři

V záznamech MACV jsou bojoví ženisté označováni jako tzv. Sapéři, v rámci organizační struktury jednotek Severního Vietnamu.

Legendární bojoví ženisté, tzv. sapéři, z první a druhé Indočínské války jsou specialisté v sabotážích a tajných misích. V armádě USA jsou sapéři považováni za elitní bojové inženýry. Sapér je starší termín pro vojáka zabývajícího se obléhacími operacemi jakéhokoliv druhu, jejichž cílem je oslabení či prolomení nepřátelského opevnění. Dříve byli takto označováni vojáci, kteří podkopávali nepřátelské hradby. Jakýkoliv zákop vyhloubený pod obranou pozicí, nebo dělostřelecká palba určená k obléhání opevněné pozice lze považovat za sapérskou činnost. Viet Cong využíval sapéry jako demoliční komanda, která měla za úkol ničit americký a jihovietnamský materiál a opevnění za pomocí výbušnin. Armáda Severního Vietnamu je naopak používá spíše k útokům na nepřátelská postavení.

Sapéři původně bojovali s pěšími jednotkami a jejich úkolem bylo odstraňovat překážky a vést útoky na opevněné pozice. Po katastrofální ofenzivě „Tet“ v roce 1968 NVA se přestala pokoušet překonat americké pozice za pomoci frontálních útoků. Místo toho se rozhodli pro útoky menších jednotek. Komunisté se tak postupně vrátili k operacím menšího rozsahu, které byly charakteristické pro počátek války v 60. letech. Jádrem této nové doktríny se stali právě útoky sapérů. Z toho důvodu jsou jednotky sapérů organizovány nezávisle na zbylých pěších útvarech. Pokud však libovolný pěší útvar potřebuje sapéry, je mu vždy krátkodobě přidělena četa sapérů, určená výhradně pro specifický úkol. Někteří lidé v této době nabyli dojmu, že se jedná o sebevražedné operace srovnatelné s japonskými piloty Kamikadze z druhé světové války. Ovšem toto srovnání je velmi zavádějící a rozhodně neplatí pro sapéry ve Vietnamu. Jejich úkolem je totiž nejen splnit svůj úkol ale i přežít. Sapéři jsou vysoce motivováni a absolvovali velmi dlouhý výcvik technik z oblasti demolicí a taktik průlomu. Jsou trénováni k nepozorovanému proniknutí skrz vnější obranná pásma opevnění a zahájení útoků přímo z perimetru nepřátelské obrany. Jejich hlavní předností je trpělivost a velmi podrobné plánování. Demoliční nálože jsou používány až v momentě, kdy je známo absolutně vše o nepřátelské obraně.

Sappéři si velmi dobře uvědomují, že jejich úspěch a přežití závisí především na rychlém zničení předem vybraných cílů předtím, než budou sami objeveni. Z toho důvodu jejich útoky obvykle netrvají déle než pár minut. Pro větší zmatení obránců jsou útoky sapérů doprovázeny dalšími simultánními útoky ve formě podpůrné palby, či dokonce pozemního útoku. Tyto diverze nutí obránce bránit přesouvat vojáky do krajních opevnění první linie a nechávat tak vnitřek obrany jen slabě bráněný.

Hlavní ztráty, které mají působit tyto útoky, jsou především velitelské bunkry, pozice dělostřelectva, letectva a jiných zařízení a materiálu. Jakmile útok začne, nezabývají se sapéři bojem s jednotlivými vojáky, ale postupují přesně po předem naplánovaných trasách ke svým cílům a pak zase zpět, tak nejrychleji, jak jen to je možné. Šance sapéra na splnění úkolu nebo naopak jeho smrt pak záleží na jeho průzkumu a pozorování, špatných návycích obránců, absenci nástražných drátů a sapérově znalosti vnitřního prostoru obrany. Z těchto důvodů jsou jejich útoky pečlivě plánovány do nejmenších podrobností. Pozorování je esencí jejich úspěchu. Bez znalostí cílové oblasti sapér nikdy nezaútočí.

Během pozorovací fáze je zaznamenán každý detail. Rozmístění min, nástražných náloží i bojových postavení, počet hlídek, jejich zvyky a přesné rozmístění, trasy k vytyčeným cílům a ústupové cesty. Sapéři jsou pro nepřítele příliš hodnotní na to, aby bojovali bez vysoké šance na úspěch. Nejmenší změna uspořádání v cílové oblasti tak může znamenat pozdržení, nebo i odvolání útoku.

Ostnaté dráty, které jsou důležitým prvkem každé obrany, mají jen malou hodnotu, pokud nebyly opatřeny tzv. tanglefoot. Je nutné mít na paměti, že sapér je schopen překonat ostnatý drát tam i zpět, několik nocí po sobě, aniž by prozradil svoji přítomnost či zanechal stopy po své návštěvě. Tanglefoot, je šest stop hluboký pás sítě drátů uvnitř dvojité linie ostnatého plotu, položený ne výše než čtyři palce nad zemí, napnutý a bezpečně ukotvený každých 18 palců na kolíku ze dřeva či ocele s naostřenou špicí. Tato síť drátů nutí útočníka buď dráty překračovat, nebo je přestřihnout. Takový postup je ale pro sapéra nepřijatelný a donutí ho tak stáhnout se.

Nejlepší obranou proti sapérovi je však bdělý voják. Za každých okolností je nutné zamezit nepříteli v získávání informací o naší obraně. Detaily rozhodují o výsledku. Nekouřit na hlídkách, vyhnout se zbytečnému pohybu po základně a nenechávat vysílačky v zázemí. Vyhnout čemukoliv, co by mohlo působit pravidelně a rutinně. Nedržet stejné pozice každou noc. Denně obcházet perimetr, zda nenarazíte na náznaky přítomnosti nepřítele. Prohlížet pravidelně miny a dráty, zda nebyly nějak označeny, porušeny či s nimi nebylo jinak manipulováno. Měnit umístění min, nástrah a jiných zařízení pro pravidelné zmatení potencionálních útočníků. To je jen pár obvyklých triků pro znesnadnění činnosti sapérů. Základem je ovšem stálá bdělost!

Výcvik sapérů NVA

NVA si uvědomilo, že tyto malé záložní oddíly mohou ušetřit oběti na životech a zároveň usnadnit vítězství tím, že ochromí nepřítele svojí silou a rychlostí. NVA také zjistila, že ženista v čele bojových sil zvyšuje sílu útoku nebo umožní průlom pro ostatní jednotky čímž také sníží celkové ztráty v řadách vlastních jednotek.

Infiltrací, nebo průlomem, nepřátelské obrany před hlavními útočnými silami a následný útok z nepřátelského perimetru nutí nepřítele bojovat ve dvou směrech současně. Nebo, pokud je průlom uskutečněn samostatně, může jejich náhlé objevení uvnitř opevněných pozic paralyzovat obránce a znemožnit jim tak efektivní protiopatření.

Za důležité vlastnosti sapéra jsou často označovány loajalita, statečnost, skromnost, trpělivost snášet obtíže a schopnost překonávat překážky, preciznost a samozřejmě disciplína. Politická příslušnost byla také součástí charakteristik dobrého sapéra a zpočátku musel být každý sapér komunistou. V průběhu války, se zvyšujícími se ztrátami, šla ovšem politická příslušnost stranou a bývala často přehlížena. Ne každý sapér byl komunistou. Naopak statečnost byla hlavním atributem nutným k plnění jeho úkolů v týlu nepřítele. Vynalézavost pak byla jeho hlavní zbraní pro úspěch každé mise. Sapéři museli být kreativní při překonávání různých obtíží, zvláště při úkolech na nepřátelském území nebo při boji proti jednotkám které byly technologicky vyspělejší. U sapérů se očekával vysoký stupeň inteligence a samostatnosti. Jednalo se o vysoce schopné a disciplinované jednotky, mnohem lépe připravené než obyčejní vojáci NVA či VC.

Výcvik probíhal v některé ze sapérských škol na území Severního Vietnamu,  Laosu, Kambodži a částečně i na území Jižního Vietnamu. Běžný sapér měl za sebou 3-18ti měsíční výcvik v závislosti na současné vojenské situaci a také v závislosti na tom, v rámci které jednotky byl voják cvičen. Pravidelné jednotky NVA měly výcvik delší, naopak regionální jednotky VC kratší a jednodušší. Výcvik byl taktéž jinak dlouhý pro jednotky, které byly přetvářeny ze standardních pěších útvarů na sapérské jednotky. I tak byl často sapérský výcvik několikrát delší, než standardní, zhruba měsíční výcvik, vojáka-pěšáka NVA.

Základní výcvik se zaměřoval na tyto hlavní části.

• politická výchova (uvědomělost, zvyšování morálky, stmelení tříčlenných týmů)
• průzkum a pozorování (plížení, pozorování, topografie, rozpoznávání nepřátelských sil, první pomoc)
• metody pohybu a techniky průniku (nácvik pohybu, infiltrace, fyzických dovedností, přežití v přírodě)
• demolice a útočné taktiky (výroba, zneškodňování a teorie trhavin a jejich použití, nácvik ženijní činnosti)

V rámci výcviku se pak věnovalo různým specifickým částem výcviku od jednoho do třiceti dní (například nácvik střelby z palných zbraní zabral jeden až tři dny, výroba výbušnin naopak i 26 dní). Opět dle typu jednotky se kladl větší či menší důraz na jednotlivé činnosti v rámci výcviku. V podstatě se sapéři učili ovládat veškeré zbraně a výbušniny obou válčících stran, stejně tak jako ve výrobě svých vlastních bojových prostředků (trhavin a pastí). K tomu samozřejmě dril ve formě tréninku bojových taktik. U některých jednotek (či spíše vybraných jedinců) se trénovaly i takové věci, jako základní či pokročilé znalosti radiokomunikace, elektrotechniky a elektriky či teorie boje (taktiky a strategie). Jednalo se skutečně o ty nejlepší jednotky, které Severní Vietnam do boje nasazoval. V podstatě jejich trénink nebyl nijak výjimečný, pouze vynikali svojí výkonností, disciplínou a schopnostmi.

Výzbroj sapérů NVA

Sapéři neměli nijak standardizovanou výstroj či výzbroj. Některé sapérské jednotky byly těžce vyzbrojené, mnohem lépe než standardní pěchotní útvary stejné velikosti, zatímco jiné měly pouze standardní pěší výzbroj a výstroj. AK-47 a trhaviny TNT byly dvě nejobvyklejší zbraně sapérů stejně tak, jako různé typy radiokomunikačních prostředků. Jinak používali široký arzenál zbraní. Kulomety RPD, RPK, různé druhy pistolí, pušek a samopalů, stejně tak ale RPG (B-40/B-41), torpéda bangalore, různé granáty a miny. V různých počtech se k sapérům dostávaly také těžké zbraně jako 57mm nebo 75mm bezzákluzové kanóny , 60mm nebo 82mm minomety a v několika případech i plamenomety. Tyto těžké zbraně pak měly za úkol především podporovat vlastní útoky sapérů.

Přes jasné kvality sapérů a jejich nesporné bojové úspěchy, byly z pohledu jednotek USA často podceňováni a brali se jen jako bojoví ženisté splňující náročnější požadavky. Tak je i Severní Vietnam prezentoval, aby zmátl nepřátelské síly. Navíc Americká armáda si jednoduše nechtěla připustit, že by nějaká země třetího světa měla ve své armádě jakékoliv zvláštní či speciální síly. Ovšem srovnávat sapéry například s americkými Speciál Force by nebylo správné, jelikož obě složky měli rozdílné úlohy v tomto konfliktu. Sapéři byli primárně určeni k přímým bojovým akcím většího či menšího rozsahu, zatímco americké Speciál Forces se soustředily především na výcvik místních jednotek a průzkum v malém měřítku. Co ovšem spojuje obě složky, je vysoká profesionalita a připravenost jednotek. Jak bylo řečeno na začátku. Sapéři byli to nejlepší, co mohl Severní Vietnam postavit proti americkým silám