Výstroj a výzbroj-NVA

Výstroj a výzbroj - Armáda Severního Vietnamu

Tento velmi obsáhlý článek je z části překlad, který je doplněný o množství poznatků a dalších informací, které původní anglický originál neobsahoval. Měl by přiblížit především výstroj a částečně i výzbroj jednotek NVA.

Uniformy

Uniformy NVA používané ve válce ve Vietnamu se prakticky nezměnily a s jen velmi jemnými úpravami se v podstatě používají dodnes. Uniformy nejsou tak pevné a hrubé, jak je tomu u západních armád. Vzhledem k tropickému podnebí, byly uniformy relativně lehké, vzdušné a na evropské poměry slabé. Blůza byla jen o něco silnější než obyčejná košile a pod ní se často nic nenosilo (maximálně nátělník či bílé tričko). Blůza se navíc nosila zastrčená v kalhotách, jako obyčejná košile. Kalhoty měli zapínání na knoflíky, taktéž poklopec na knoflíky. Dole na nohavicích pak také knoflíky na zúžení okolo kotníků. V podstatě vietnamské uniformy byly hodně podobné s čínskými uniformami, i když ty čínské se nosily stejně jako západní uniformy, tedy s blůzou ven z kalhot. Během celé války lze rozeznat dva základní typy uniforem NVA.

Starší vzor - Původní uniformy NVA z let 1964-66 byly v béžovém odstínu khaki. V počátku války byly rozšířené díky předchozí válce s Francouzi. V zásadě byly totiž stejné, jako uniformy jednotek Viet Minhu, tedy předchůdce NVA a Viet Congu. Blůza měla dvě kapsy na prsou se zapínáním na knoflík. Kalhoty měli dvě kapsy na boku a jednu vzadu, k tomu seřizování velikosti pasu za pomocí knoflíků. Tuto uniformu nosily první jednotky NVA, které vstoupili na území Jižního Vietnamu. Také byla tato uniforma nošena hlavními bojovými jednotkami Viet Congu, Rudých Khmérů a Pathet Lao po zbytek války.

Novější vzor - Stejný střih uniformy jako byl původní vzor, ovšem v olivově zelené barvě různých odstínů, se začal častěji objevovat v roce 1966. Postupem času, jak válka probíhala, šily se nové uniformy a přizpůsobovaly se. Původní uniforma byla tmavšího zeleného odstínu, než byla standardní americká uniforma, ale sejně jako americké, i tyto začaly postupně blednout do různých odstínů. Nejčastěji byl tento vzor vídán po roce 68 a v sedmdesátých letech vytlačil všechny ostatní vzory. Na fotkách z pádu Saigonu z roku 75 už vojáci nemají prakticky jiný vzor uniformy. Tato uniforma nicméně dostála i několika variacím. Naprosto stejné uniformy, ovšem v modré, šedé, purpurové nebo hnědé barvě, dokonce v bílé, byly nošeny jednotkami Domobrany Severního Vietnamu. Kolem roku 1968 a ofenzivy Tet, bylo možno vidět mnoho těchto uniforem u jednotek NVA poslaných do Vietnamu.

Všechny tyto uniformy byly sice vyrobeny „domácím průmyslem“ (i když přímo průmysl se tomu říci nedá), ale dělali se v jednom střihu (a zdá se, že stylem „jedna velikost padne všem“), a také často s velkým podílem ruční práce. V podstatě nebyly vyráběné klasickou hromadnou textilní výrobou.

NVA měla ještě jeden zajímavý typ blůzy. Tato blůza byla hodně podobná střihu amerického battle dressu z druhé světové války tzv. „Ike jacket“ s podšívkou. Ta byla o dost vzácnější a nebyla moc často k vidění. Předpokládá se, že šlo o polní bundu. Byl to kvalitnější kousek oblečení než standardní blůza. Jedním z dalších kusů oblečení bylo bílé bavlněné tričko, které bylo určeno do chladnějšího počasí.

Jen zřídka kdy se stávalo, že měl voják k dispozici více než jednu či dvě uniformy.

Opasek – Kalhotový opasek byl často jen levnou verzí amerického opasku se sponou. Takže v podstatě cokoliv co vyhovovalo. V pozdější fázi války se používaly vinylové opasky (používají se u armády dodnes) s plechovou sponou, na které byla hvězda a také textilní čínské opasky se sponou. Velmi výjimečně byli k vidění i čínské kožené opasky, které nosili spíše důstojníci.

Slavnostní uniformy

NVA měla dva typy slavnostních uniforem.

Zimní slavnostní uniforma - Byla ruského stylu (mohli být i ruské) s olivovou blůzou a kalhotami. Pod blůzou byla ještě košile s kravatou a kulatá generálská čepice ruského stylu. Tato uniforma byla přidělována jen generálům a čestným strážím a nosila se s medailemi a při slavnostních příležitostech.

Letní slavnostní uniforma – Skládala se z bílých kalhot a blůzy a generálské bílé čepice. Tato uniforma nebyla opět moc často k vidění, pouze při slavnostních příležitostech a zahraničních návštěvách. Taktéž se používala pro čestnou stráž.

U obou typů uniforem se používal čestný pásek.

Důstojníci NVA, kteří byly vycvičeni v Číně, měli fasované čínské uniformy. Typická maoistická uniforma se čtyřmi kapsami. Některé z těchto uniforem si našly cestu i do Jižního Vietnamu. 

Pokrývka hlavy

Tropický klobouk/helma - NVA používala standardně tropický klobouk vyrobený z laminátu (upřímně, těžko říci jaké materiály se přesně používaly, ale každopádně šlo o cokoliv na bázi praskyřice). Tyto helmy jsou dodnes ve výzbroji NVA a vyrábí se stále stejným způsobem.

Původní tropické helmy byly stejně jako uniformy domácími výrobky, nikoliv však hromadně vyráběnou záležitostí. Vyráběli se ve dvou vzorech, lišících se výškou samotné helmy. Tyto helmy se také vyráběli v béžové barvě během doby, kdy NVA používala béžové khaki uniformy. Některé tyto helmy se dělaly i v bílé barvě (pravděpodobně pro námořnictvo NVA) a ty se také několikrát objevily v Jižním Vietnamu v letech následujících po ofenzivě Tet.

Klobouk – Kromě tropických helem byl hlavní pokrývkou hlavy vojáků NVA kulatý klobouk ve stylu „Jungle hat“ či „boonie“.

Čepice – NVA používala také čapky, které byly obdobného střihu, jako japonské vojenské čepice z druhé světové války.

Ocelové helmy – Velmi zřídka vojáci NVA fasovali ocelové helmy. Často je dostaly přiděleny obsluhy protiletadlových zbraní, či obsluhy děl. Helmy pocházely obvykle od států východního bloku. Jsou potvrzeny Východoněmecké helmy nalezené v Kambodži v roce 70 při pátrání po skladištích NVA. Československé a ruské helmy se také na dobových fotkách často vyskytují.. Ale je jasné, že i Čínské helmy se mohly objevit mezi výzbrojí jednotlivých vojáků. NVA dokonce měla ve výzbroji i staré francouzské Adrianky, helmy z první světové války.

Šály a šátky

Běžným doplňkem, byly černobílé a červenobílé šachovnicové šátky sloužící  nejen jako šála/šátek a i ručník. Hlavním úkolem těchto šátků bylo i rozlišení jednotlivých jednotek. Dělaly se i v jiných barvách a o velikostech kolem 100x45 cm.

Obuv

Původně NVA obouvala plátěné tenisky, vyráběné v Severním Vietnamu, Číně či dovážené z Československa. Nicméně vzhledem k jejich jednoduchosti, nijak velké odolnosti a místnímu klimatu, byla často většina vojáků na konci své cesty (v Jižním Vietnamu) již bez bot. Místní Ho Či Minhky, sandále vyráběné z pneumatik, se tak staly častou náhradou fasované obuvi. Vojáci si je vyráběli obvykle sami, přímo v poli. Během ofenzivy v roce 1975 NVA pak získala mnoho polních bot Jihovietnamské armády, které posléze rozdělila mezi vlastní jednotky.

Osobní výstroj

NVA měla množství výstroje, která by se dala stručně charakterizovat jako „co dům dal“. Víceméně především výstroj Čínská nebo ze zemí východního bloku, ale také věci kořistní i civilní byly často používány. Nejlepší bude vzít výstroj hezky popořadě.

Výstrojní opasek byl plátěný s hranatou kovovou sponou. Na této sponě byla vyryta hvězda. Někteří vojáci si tuto hvězdu barvily na červeno. Takové opasky byly pak populárním suvenýrem amerických vojáků. Spon bylo několik typů a důstojníci měli svoji vlastní verzi, na koženém opasku (mimochodem NVA nenosila moc hodnostní insignie a Američané všeobecně předpokládali, že voják s koženým opaskem je důstojník). Některé z těchto opasků byly čínského původu a často byly k vidění i recyklované kořistní francouzské opasky. U opasků byl pak často původní materiál opasku nahrazen popruhy ze sestřelených amerických helikoptér nebo amerických opasků.

Na opasku pak bylo připevněné pouzdro s čutorou (nebo byla čutora jen přehozena přes rameno, pokud měla popruh), sumka s kapsami na granáty (s popruhem přes rameno) a pokud byl dotyčný důstojník, tak i pouzdro na pistoli s pouzdrem na náhradní zásobníky.

Sumky na granáty byly opět produktem „domácího průmyslu“ bez nějaké standardizované sériové výroby. Ale opět je jasné, že mnoho z nich pocházelo i z Číny. NVA granáty byly často podomácku vyráběné a často tyčového typu. Obvykle bylo pouzdro děláno na držení dvou granátů, pojištěných šňůrkami. Nicméně se používala i pouzdra na větší množství granátů. Velmi běžným typem používaných tyčových granátů byly čínské Typ 58, 67 a ruské RDG-33, F1. Kopie japonských druhoválečných granátů a mnoho dalších typů se samozřejmě také používalo (například ruské RPG-40, RG-42, RPG-43, RPG-6).

NVA používala nejčastěji dva druhy čutor. Nejobvyklejší byla plechová, natřená na zeleno. To byly čínské kopie japonských čutor z druhé světové války. Mnoho vojáků NVA si je zdobilo různými kresbami a daly tak vzniknout „zákopovému umění“, nebo do nich vyrývali svoje jméno. V tomto ohledu se dá říci, že čutora byla pro vojáka NVA to, co helma pro amerického vojáka.

Druhým běžným typem byla levná čutora, vyrobená z bílého plastu značená hvězdou. Ty byly také čínského původu, původně vyrobené pro mladé pionýry a komunistickou mládež. Samozřejmě, že často vojáci používaly i kořistní čutory francouzského či amerického původu. Jen výjimečně měl voják více než jednu čutoru. Maximálně druhou v batohu.

Důstojnické pistolové pouzdro bylo výhradně čínského původu, určené pro pistoli Typ 54, v podstatě čínskou kopii sovětského Tokareva TT-33. Některá tato pouzdra byla opatřena i popruhem, ale moc často k vidění nebyly. Pouzdra na Makaron 9mm byla také k vidění, ovšem nikoliv tak často.

K nošení munice používal voják NVA obvykle čínské bandalíry (náprsáky). Ty se nasazovaly přes hlavu, ramena a zavazovaly za zády.

AK bandalír byl určen pro tři zásobníky typu AK a byl vybaven dalšími čtyřmi menšími kapsami (gumová kapsička byla určena na olejničku, další kapsy byly na čištění, nabiják zásobníku, případně granáty, obvaz a ostatní drobnosti).

SKS bandalír měl deset kapes na pásky s náboji. Existovala verze s většími kapsami, pro větší nábojové pásky na čínskou pušku M-53 (licencovanou sovětskou pušku Mosin-Nagant). Samozřejmě že v bandalíru bylo i čištění na zbraň.

Tyto bandalíry byly naprosto běžným doplňkem. Všechny kapsy měly zapínání na kolíček, tedy obvyklé zapínání oblečení na dálném východě.

Alternativou pro AK bandalír bylo ještě „východní“ pouzdro na pět zásobníků. Nosilo se na opasku a s popruhem přes rameno a na pouzdru byla opět kapsička na olejničku a čištění.

Batohy

„Standardní“ batoh NVA měl jednu hlavní kapsu a tři menší kapsy po stranách. Pravděpodobně byly vyrobené na základě francouzských batohů z první indočínské války. Byly to poněkud jednoduché, ale funkční batohy. Originální verze měla kovové spony k přichycení různých doplňků a pojištění kapes, ale pozdější batohy už používaly pouze systém kolíčků. Některé verze měli skryté zádové kapsy, dle jedné teorie na mapy, dle druhé na zasunutí dřevěné desky k výztuze zad při nošení těžkých věcí.

NVA používala také speciální batohy pro střelce z RPG-2 a RPG-7, do kterých se vešly tři další rakety.

Výstroj do deště

Zde není nic převratného. Standardní výstrojí bylo obyčejné pončo tzv. „do kapsy“, nebo igelit.

Další typy výstroje

Pokud vynecháme kořistní americké věci a zaměříme se na další výstrojní doplňky, zjistíme, že mnoho z nich bylo skutečně jen účelovou záležitostí pro daný úkol či specialistu. Nejednalo se často o žádnou standardní výzbroj.

Sumky na zásobníky a náboje – zde se často objevovaly čínské sumky. Sumka na kulometné pásy RPD, která se uchytávala na opasek a přes rameno. Obvyklé také byly sumky na protitankové granáty RGK-3 a podobné. Těmi byli často vybavováni útoční ženisté. Dalšího užití se dostalo například sumkám na banánové zásobníky pro PPSh-41. Do této sumky se vešly tři zásobníky, k tomu olejnička a čištění na zbraň. Byla vybavena průvlekem na opasek a popruhem přes rameno. Pro tento samopal existovala samozřejmě i sumka na buben s kapsičkou na olejničku a čištění (jsou i verze bez ní).

Dalekohledy – Standardně se využívaly především čínské a ruské. Ale jsou zprávy i o dalekohledech československé výroby. Vybaveni jimi byli pouze vybraní důstojníci a pozorovatelé.

Polní lopatka – často čínská s dřevěnou rukojetí. Nosila se buď v pouzdře na opasek a nebo ještě častěji uchycená na šňůrkách za pomocí malých děr v lžíci lopatky.

Jídelní potřeby – Běžnou výbavou bývala malá keramická miska, hůlky, lžíce, rýžový vak, plechový hrnek (často různě pomalovaný). Dle potřeb nechyběl ani kotlík s naběračkou nebo pánev. Vojáci sebou jídlo tahali ve formě konzerv nebo balených potravin. Rýži nosily v batohu v rýžovém vaku, nebo měli rýžový vak hozený přes rameno či okolo krku. Nejběžnějším druhem jídla byla povětšinou rýže, k tomu maso z konzervy nebo místních zdrojů. Doplněné samozřejmě zeleninou. Občas se podařilo dostat i k ovoci v konzervě, ale ty byly vzácné. Navíc mnoho zásob obstarávali místní oddíly Viet Congu a místní vesnice.

Lékárnička – Lékárniček bylo několik druhů. Osobní lékárnička bylo malé nepromokavé zelené pouzdro do kterého se vešlo zhruba pět obvazů a nějaká ta krabička léků. Nosila se standardně na opasku a měla zapínání na dva kovové druhy s hvězdami. Dodávané byly výhradně z Číny. Dalším obvyklým typem byla brašna přes rameno, buď ve stylu amerických/ruských plátěných tašek značených červeným křížem, nebo kvalitnějších brašen s pevným šitím a ztužením a množstvím kapes pro lékařské vybavení.

Samozřejmě že i NVA měla svoje zdravotníky. Nebylo jich mnoho (v podstatě minimum) a většina z nich fungovala spíše v zázemí. V první linii nebyla prakticky šance na zdravotníka narazit. Lékařský materiál byl většinou čínského a výjimečně i vietnamského původu. Pokročilejší zdravotnický materiál dodávalo Československo a Čína. Standardně v poli nebyla nouze o nějaký ten obvaz, případně pár prášků na malárii, či jednoduchá dezinfekce. Cokoliv složitějšího už ovšem bylo spíše vzácnější záležitost a takové věci byly uloženy v zázemí, základnách a provizorních polních nemocnicích.

Rádio – Severní Vietnam v podstatě neměl žádné vojenské vysílačky či rádia. Využívalo se spíše komunikace za pomocí spojek, polních telefonů a telegrafu. Veškerý dodaný radiový materiál byl čínský a velmi ojediněle i ruský (ovšem to se týkalo spíše hierarchicky nejvyšších komunikačních míst). Kořistní americká rádia se používala jen ojediněle. Během války se objevily především dva typy čínských vojenských radiostanic.

Starší Typ 139 SW byl zaveden v Čínské armádě na počátku 50tých let a jednalo se o první generaci přenosných radiostanic v Čínské armádě. Toto rádio bylo použito už ke konci války v Koreji a do Vietnamu bylo také nasazeno v rámci soudružské pomoci. Přesto se považovalo stále za vcelku velké a těžké. Přijímač i vysílač byly oddělené, tedy bylo nutné anténu zvlášť rozestavit.  

Novější Typ 884 VHF FM, který byl zaveden čínskou armádou v roce 1972, ale paradoxně se dostal dříve k vojákům v Severním Vietnamu, než do čínské armády. Byl určen pro komunikaci na úrovni praporu či roty. Jednalo se o přenosné rádio už vcelku malých rozměrů, vybavené sluchátky a ručním mikrofonem a odnímatelnou prutovou anténou.